vlastní veCl, právo oběti za tuto víru, avšak zároveň
dovozuje básník na tragických osudech lidí, vytržených
z kořenu, jakou sílu propujěuje jednotlivci i rodině,
pevné a jednoznačné příslušenství k národnímu celku.
K této povznesené perspektivě se Viktor Dyk povznesl
až po válce, kdežto "au-dessus de la melée" stál blíže
Barresovi než Romainu Rollandovi neb Heřmanu
Hes
"semu.

J mimo "Děs z zprázdna",·o němž pracoval vytrvale,
ač s mnohými přerývkami, otvíraly se po válce jeho
próse ruzné možnosti, které známe podle pozustalosti
jenom" neúplně: ze starého plánu "Jan Julius Maličký"
zustalo málo více než jméno; z podkrkonošského
románu zlopověstné samoty selské "Podmoráň" několik
slibných kapitol, které zralostí přednesu daleko
převyšuji románové části cyklu "Čertova Kopyta", s nimiž
časově sousedí. Zdá se, že v této skladbě mínil Viktor
Dyk postihnouti ducha Podkrkonoší, kde syn
středočeské roviny zdomácněl, a že by se mu to bylo
podařilo dokonaleji než v některých kapitolách "Konce
Hackenschmidova". Navarov, říčka Kamenice,
Harrachov~ Dvoračky a hřeben Krkonoš v úsměvu slunce
i v· mlhách smrti vracejí se v poesii i v próse Dykově
opětně jako scenerie, jako místa vnitřního zpříznění,
jako symboly a na konec jako sídliště onoho jasného
a svobodného ticha, které hledal syn nížin na horách
a nitrozemec na břehu moře. V tom - a nejenom
v tom - byl Viktor Dyk poutníkem máchovským.

Mohlo i jeho přátele překvapiti, že obnovení starého
českého státu v podobě nezávislé Československé
republiky nepozdravil s bezvýhradným nadšením. Starý
romantik v něm si uvědomoval, že skutečnost zabíjí
ilusi, a že sen vždy svou smělou krásou převyšuje
střízlivé naplnění. Chlupatý čert mladistvé skepse a
jinošského nihilismu oslovil ho na úpatí hor a
nakliižovatce, kde se cesta otáčí: "A přec ti zbýval sen, ty's
unikal mi jím, - bych moh' tě dohonit, má noha příliš
chromá. - Co tomu řekneš však, když sen tvuj
vyplním? - Co řekneš, poutníku, až budeš zase doma?"
Ale na rozdíl od tohoto nezapomenutelného prologu
k "Ondřeji a draku", neodpověděl Dyk jednoznačně:

28