Kritika životopisná.

Kritik estetický dostoupil svého ideálu, když dílo
literární naprosto osamotnil a hlavně, když úplně
vyloučil z okruhu svého zájmu i soudu spisovatelovu
osobnos t; právě opačné stanovisko zaujímá kritik
životopisný. Krasovědnému kritikovi šlo především
o soud. Kritik životopisný míří jinam: chce slovesný
výtvor plně pochopiti a všestranně vyložiti. Nestačí
mu, dle slov zakladatele tohoto druhu kritiky, zntÍ-li
ovoce, nýbrž touží poznati také strom, na jehož
větvích onen plod uzrál, a jest spokojen, postihl.li strom
všestranně, ve veškerých jeho částech, dle druhového
a rodového příslušenství, s vlastnostmi fysiologickými,
ano i podle podmínek půdy a klimatu. Obraz tento
není jen náhodou vzat z věd přírodních --
životopisná kritika víibec se zakládá na onom směru duo
chovních věd XIX, věku, který usilovalo vytvoření
jakéhosi př'íroclopisu společnosti.

Životopisný kritik pohlíží na kni·
hu, n a obr a z, n a h II d e b n í s k I a cl b u j
ak o ž t o n a z II a k, k t e r Ý u k a z u jek jev u
() b e c něj š í m u, a tím j e s t o s o b n a s t
spi.sovatelova, malířova či
kompanis t o v a. T a t o o s o b n o s t v i n d i v i d u á I n í
svéráznosti a v rozvité plnosti svých
p o vah o v Ý c hry s li i e s t vl a s t ním p ř' e d·

43