ního materiálu prozatím ještě neřešitelné, leží u
nás pohříchu ladem, a nebyl posud učiněn
metodický pokus vymeziti přesně obsah těchto
kmenových celků; pak by se mohlo postoupiti k rozboru
účasti těchto jednotlivých činitelů na pospolitém
vývoji historie i vzdělanosti naší. Kdyby se však
přece vědeckému rozboru jednou podařilo
redukovati odlišnost starých Lučanů, Charvátů,
Doudlebů atd. i nových Hanáků, Slováků, Chodů atd.
na rozdíly plemenné a zvláště dovoditi zvláštní
rasovou osobitost Čechů, strhnuvších politickou,
jazykovou a kulturní nadvládu k sobě,
neznamenalo by to v jádře valnou změnu v nazírání na
náš dějinný vývoj: naše dějiny i naše přítomnost
jsou prolínáním a amalgamisací různých etnických
a snad i plemenných složek, z nichž ani té, které
se dostalo největšího úspěchu, nemůžeme
přisuzovati vyšší cenu; i nemělo by její účelné
podporování cestou selekce a výluky žádoucí hodnoty.
Pokládá se za pravděpodobno - namnoze za
pomoci analogií z dějin jiných Slovanů -, že rod
Přemyslovců, který sjednocením a upevněním
státní moci přispěl tak vydatně ke vzniku a
uvědomění národa, byl jiného plemenného původu než
většina lidu českého; patrně náležel k rase
nordické. Ale než tento knížecí rod dokonal své velké
dílo politické, pomísil se rasově sám, aby pak
odkázal svůj významný úkol i své mocné žezlo
příslušníkům rodů, náležejících podle jazyka, kultury
a krve dokonce. jiným národům; avšak tito se
pročeštili a rovněž přispěli vzácným podílem k
pokroku českého státu a českého národa. Ani s tohoto
hlediska nelze vyložiti naši historii živly
plemen
28