se nedovedou ubrániti právě ti, na něž novota a odlišnost působí
neo byčejně mocně? Od porážky Trnkovy a Žákovy stalo se všem
spisovatelům na Moravě jasno, že moravská literatura vyššího a nejvyššího
slohu jest výhradně možna společným spisovným jazykem. Zato
jemnější a pronikavější z nich záhy vycítili, že tato spisovná řeč jest živým
organismem, schopným vývoje a že pouze získá, bude-li se výrazově
i fraseologicky obohacovati z vydatného zdroje, jakým jest mluva lidová,
zachovaná v nářečích; nikdy nemůže jazyku ublížiti takový postup
antaiovský. Něco v podstatě jiného jest písemnictví uvědoměle
dialektické s úmyslným obmezením krajovým a kmenovým; promluvíme o něm
ještě v jiné souvislosti.

Nebylo nejmenším bludem romantismu, že, shledávaje vlastní obsah
národnosti v minulosti, pojímal tradici jako protiklad pokroku a žádal ve
prospěch národního zdraví, aby se život od této hotové, uzavřené tradice
neuchyloval. Tímto nazíráním nabyla romantika, jež v počátcích byla
obrodným hnutím, rozvíjejícím a stupňujícím lidskou osobnost, onoho
protirevolučního a restauračního rázu, pro nějž se, hlavně v období
1830-1848, v západní Evropě proti ní stavěli všickni, jimž šlo o skutečný
pokrok národní a lidský. Nikde nenabyl programový a reakční historism
podoby tak povážlivé jako právě na Moravě. Jistě neprávem nazval
nedostatečně zasvěcený Jan Kollár Moravu "dějoprázdnou", ale pohlédneme-li
do té moravské literatury, která mínila kultem minulosti a tradicionalismem
prohloubiti pojem národa, užasneme nad podivnou směsí bezděčné
neschopnosti a úmyslné záliby v pohodlných omylech a protivědeckých
domněnkách. Marně se na Moravě ohlížíme po cyklické koncepci velké,
národně krajinné a dějové epopeje, jakou v Čechách současně a obdobně
s Mikulášem Alešem pojal Alois Jirásek. Marně tu hledáme statečnou
snahu ověřiti tuto visi národní minulosti podrobným naukovým i
uměleckým studiem. Marně se také tážeme po účinku moravského historismu
na posílení národní energie. Co vidíme na místě toho? Výmluvný, ale
matný kult vysněné dávnověkosti církevně politické, velkomoravské sny,
cyrilometodějské nadšení příchuti někdy slavjanofilské, častěji
ultramontanní, slovem starožitnictví a legendu místo monumentální historie. Z tohoto

7