čestný úkol, rozloučiti se s patriarchou; jeho vlastní
vychovanec František Palacký učinil to v půvabném
spisku Učené Společnosti způsobem, který stejne ctí
oslavovaného jako osla vi tele. Ale i v této eloži, tak
blízké klasickým vzorům západním, pojí se osobní pří .•.
chylnost k patrné různosti v názorech, která není dána
pouhým odstupem generace; duševní svět
Dobrovského není duševním světem českých romantiků.

Protože ve vědě vláda romantiky trvá u nás o dvě
pokolení déle než v poesii, zůstával poměr k
Dobrov=skému málem šedesát let uctivě chladný, a lesk Jeho
jména byl zastiňován trojhvězdím Jungmann, Safařík,
Palacký I bylo třeba naukového převratu, abyse Josefu
Dobrovskému dostalo nového triumfu. Mužové, kteří
provedli přehodnocení české duchovědy, byli filology
a dějepisci slovesnosti jako Dobrovský a tudíž také jeho
žáky; ve svém positivismu se blížili jeho osvícenství;
posunuli v popředí veřejného života polemiku o stejné
otázky, pro něž se kdysi byl Dobrovskýrozešelsesvými
mladšími přáteli. Vědomě si napsali na svůj prapor
jméno tohoto »ducha tak kritického a čestného«,
po=stavili významně své knihy pod jeho patronát, a nevá",
hali ani okamžik, aby v proslulé dějinné antitése Do.,
brovský.Jungmann obětovali - poprvé po půl století
- Jungmanna na oltář Dobrovského. Podle vlastní
náklonnosti a potřeby jali se uctívati v Dobrovském
skeptického kritika a nesmiřitelného obrazoborce, jehož
pochybování bylo plodné a jehož každý úder kladiva
byl osvěžující - nacházeli v něm svého předchůdce,

5